Děti uklízí (minimálně)

Aktualizace: led 14

//O tom, jak děti umí uklízet, když k tomu mají správný prostor a jistý počet hraček a jak jsou schopné se naučit vědomě si vybírat věci, kterými se obklopují, napsala krásný článek moje kamarádka Veronika.//



"My máme Olivku a Růžovku," odpovídá hrdě naše prostřední dcera na dotaz kamarádky ze sousedství, kolik má doma panenek.

"Cože??? To já mám doma celou obří krabici bárbín i s oblečkama a obří krabici s miminama a velkýma panenkama!" vykřikuje kamarádka.


Vyjmenovává veškeré vybavení, které k panenkám vlastní, všeho je dle jejích slov "mraky", vše v těch "obřích krabicích". Tak alespoň, že má na to ty krabice, pomyslím si.


Naše holky chvíli nechápavě hledí na kamarádku a pak vykřiknou, že se jde hrát na květinářství a všechny vyběhnou na zahradu škubat kvítí.


Máme tři děti a hračky pořizujeme v porovnání se sousedovic holčičkou skromněji.


Přesto s postupem času přibývají, takže je neustále třídíme, aby se z toho nestal chaos.

Při poslední probírce jsem nabyla pocitu, že jsme se dostali na přiměřené množství, dokonce byly holky schopny si několik týdnů samy udržovat pořádek.





Ale pak se vysypala krabice s korálky, vystříhalo se pár vystřihovánek, hrálo se na obchod se smíšeným zbožím... a najednou děti stojí uprostřed té spouště a nemají sílu vrátit pokoji řád.


Je toho pořád moc.


Udělala jsem si takový malý osobní propočet.


Naše tři dcery slaví ročně každá tři události, ke kterým dostávají dárky: narozeniny, svátek, Vánoce.


Ročně tedy při třech dětech prožíváme celkem 9 událostí, při kterých dítě dostává dárek. Dárek dáváme my, coby rodiče, a dárek chtějí samozřejmě darovat i babičky a dědečci.


Každý v průměru dá dva dárky. Obvykle jeden hlavní a k tomu nějakou drobnost. To máme šest dárků na dítě při jedné události. Například narozeniny: 2 dárky rodiče, 2 dárky jedni prarodiče, 2 dárky druzí. Šest dárků krát devět událostí ročně dělá 54 dárků za rok. Dejme tomu, že do šesti let dítě chce primárně dostávat hračky.


Takže 6 let krát 54 hraček rovná se 324 hraček na naši rodinu!


Samozřejmě můžete oponovat, že přece na svátek ne každé dítě dostává dárek, natož dva. Někdo zas nemá babičku a podobně. Ale ruku na srdce, které dnešní dítě (respektive rodič) si na Vánoce vystačí se dvěma dárky?


Pak je tu také množina náhodných dárků - někdy rodiče či příbuzní přivezou pozornost "z dovolené", občas se objeví návštěva, která, aby nešla s prázdnou, donese dětem nějakou tu blbinku, občas třeba zazvoní sousedé, kteří vyřazovali hračky po svých dětech atd.


Na pouti, vánočních trzích či všemožných výletech narážíme na stánky s lákavým zbožím a mnohdy neodoláme. K tomu se přičte spousta poděděných hraček po rodičích, někdy dokonce prarodičích, sestřenicích, bratrancích a jiném příbuzenstvu, kamarádech a známých. Takže odhad šesti dárků ročně na dítě je přiměřený, ne-li podhodnocený.







Rozhlížím se po našem domě a docházím k závěru, že u nás není kam těch 324 hraček dát! A neplánujeme pořizovat ani další úložné prostory a "obří krabice".


Nechci žít ve skladu.


Co s tím?


Pryč s tím!


Naše holky jsou schopné třídit své věci v omezené míře. Nejstarší šestiletá dcera už dokáže rozeznat kvalitu, je schopná zhodnotit, co potřebuje a používá a co nikoli, dokonce i častokrát pozná, jaké řešení je ekologičtější.


Neustále dětem vysvětlujeme souvislosti. Holky to chápou a baví je to.



A i když to tak někdy nemusí vypadat, děti milují pořádek.

Mít o svých věcech přehled v nich vyvolává klid. V přeplněných pokojích mají tendence vše vyhazovat a tím pádem mít na očích a vědět, co tedy všechno mají. My dospělí to pak chybně čteme jako touhu po vytváření nepořádku.



Nebojte se proto dětem zásadně zredukovat hračky. Pokud na to nejste připraveni, zkuste třeba pro začátek převážnou část hraček dát z dohledu a pozorujte reakce dětí.


Tato "hračková výzva" není nepodobná "stravovací výzvě", kterou jako rodiče řešíme: nechceme děti krmit nekvalitními potravinami, bonbóny, přepáleným olejem a podobnými pochybnými poživatinami. Tvoříme jim jídelníček podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí a určujeme hranice, protože věříme, že díky dobrému jídlu bude naše dítě prospívat.


Ten stejný druh odpovědnosti převezměte v oblasti hraček.


Jste rodič a učíte své dítě, co v tomto světě je dobré a co ne.

Jsme poslední generace, která byla vychována ve světě, kde existovalo jen málo věcí bez hodnoty. Naše děti se ale pro přežití v současném světě musí naučit úplně jiné dovednosti, než učili nás.


Musí se naučit vědomé skromnosti a odmítání, protože vše je dosažitelné za směšnou cenu.

Můžeme mít vše, na co si vzpomeneme. Naše děti se musí naučit znát míru materiálního vlastnictví, kterou potřebují ke šťastnému životu. Co víc, musí se naučit chovat se šetrně. Je to velká výzva pro nás rodiče, neboť se to častokrát učíme za pochodu s nimi.






Jak tedy na to? Jak protříbit hračky u vás doma?


Toto je návod pro extrémní třídění:


1) Pokud jsou děti malé, dělejte probírku sami, starší děti zapojte a společně si vysvětlujte, bez čeho se dokážete obejít.


2) Vyprázdněte všechny úložné prostory a hračky dejte na velkou hromadu.


3) Připravte si pytle či jiné vhodné nádoby, do kterých dáte vyřazené hračky.


4) Roztřiďte hračky do kategorií: kostičky, plyšáci, panenky, autíčka, vozítka, balony, skládačky, karetní hry, kreativní potřeby, věci z dětské kuchyňky atd.


5) Stanovte si pravidla, podle kterých rozhodnete, zda hračku ponecháte či ne. Mějte na paměti, že jednodušší hračky bývají multifunkčnější. Například lano skýtá mnoho možností her - šplhání, houpání, uvazování, tahání...

Preferujte kvalitní materiály a krásný design. Zamyslete se i nad poselstvím, kterou hračka reprezentuje.

Můžete tak třeba zavrhnout všechny střelné zbraně, plastové hračky vyrobené dětmi v Číně, bárbíny, které "rodí" miminko pomocí díry v břiše namísto přirozenou porodní cestou...

Každou hračku vezměte do ruky a chvíli zapřemýšlejte nad zprávou, kterou vysílá. Položte si otázku, zda chcete, aby si vaše děti hrály s nefunkčními či poškozenými hračkami. Zamyslete se nad výtvarnou hodnotou hraček - předměty, kterými se obklopujeme v dětství nás učí v dospělosti rozeznávat kvalitu, tříbí vkus a estetické cítění.


6) Z každé kategorie ponechejte jednu hračku, která splňuje pravidla, která jste si stanovili. Pokud máte například několik odrážedel a vozítek, vyberte to, které je nejvhodnější pro současnou fyzickou formu vašeho dítěte.


7) Vyřazené hračky podle míry vaší odvahy buď schovejte, prodejte nebo darujte.


8) Každé hračce, která zůstala, určete místo, kam ji dítě snadno uklidí.


9) Poblahopřejte si, zvládli jste to!




Na závěr se podělím o svou zkušenost - častokrát je rodič méně ochotný zbavit se věci než samotné dítě. Nepanikařte. Mějte důvěru v tom, že když se těch hromad věcí zbavíte, nebudete žít v nedostatku. Vaše děti se od vás učí i důvěřovat životu. Dopřejte jim i sobě tuto cennou lekci.


Třídění zdar!


Veronika Hajdyla


-- Jsem výtvarnice se třemi dětmi, chci to mít kolem sebe krásné a objevuji, jaké jsou možnosti, když je v domácnosti tak šílený provoz. Jsem ráda, že zde mohu sdílet pár myšlenek o svém krasoprostoru. Potřebovala jsem si totiž nějaký takový článek přečíst, tak jsem si ho napsala :) --



PS: Pokud vás toto téma zajímá, stáhněte si zdarma e-book. Hezké dny! Jana




1,642 zobrazení