Kdo to ještě neví, minimalismus je momentální trend v životní stylu.
Po tom všem, co máme kolem sebe, se není čemu divit, že nabírá na popularitě.
Chceme mít míň, protože už to nedáváme.
Jsem šťastná, že tento trend přišel i k nám. Cítím se lehčí a o dost méně se rozčiluji, když nezakopávám o tolik hraček (které většinou slouží pouze k vysypaní a následovnému překážení).
Co to je?
Filozofie tohoto životního směru vyplývá z názvu - minimalizuj, zjednodušuj, měj jen to, co potřebuješ. Blahobyt, ve kterém žijeme, na nás volá - konec zásobám, konec syslení, konec hromadění nepotřebného, konec "co když se jednou bude hodit" ..ono se to s největší pravděpodobností nakonec hodit stejně nebude.. Vlastněním, jen toho, co ve skutečnosti potřebujeme, využíváme a máme skutečně rádi, vzniká prostor. Taky vzniká lehkost, svoboda a čas.
To materiálno kolem nás souvisí s naším duševním stavem. Většina lidí už nechce hnusný dvůr nebo kumbál plný harampádí. Už nechceme všechno skladovat.
Protože už se nebojíme nedostatku. Chceme se cítit dobře a žít v přítomnosti.
A kde se to vzalo?
Minimalismus jako životní styl se rozrostl také díky americké sektě Shakers, která vznikla v 18.století, žila puristicky a asketicky, jen s tím nejnutnějším. Ale podoba, ze které čerpáme my dnes, se implementovala do společnosti z uměleckého směru téhož názvu. Ten se prosadil v 60. letech 20. století. Onou sektou se také inspiroval, ale především v té době reagoval na subjektivní období poválečného abstraktního expresionismu.
A po těch všech emocích chtěl klid, jednoduchost, čistotu a taky se odprostit od osobních znaků.
Díla bývají tvořena z elementárních geometrických prvků, bez použití čehokoliv rušivého a snahy upoutat, aby se divák mohl soustředit jen na to podstatné (materiál, tvar..).
Z volného umění, sochařství a malířství, zastoupeného především americkými umělci, se dostává do architektury a designu, výrazněji se objevuje v hudbě, a dále se rozšiřuje i do filozofie, literatury a filmu.
Donald Judd, jeden z hlavních představitelů, vytvořil jednoduché většinou jednobarevné objekty ze základních tvarů (které dnes v mnoha obměnách najdeme v Ikea). Sol le Witt se zabýval geometrickými objekty a rozměrnou kresbou na zeď, Carl Andre často pracuje s obrazci na podlaze, Dan Flavin objevuje jednoduché instalace ze zářivek a Frank Stella maluje přesné geometrické linky... Tenhle vizuální základ se postupně přetavuje do běžného života a vnímání.
Po pár letech zrání tohoto směru se dostáváme do roku 2018, kdy je na vzestupu jako životní styl i u nás. To, co bylo v 60. letech pro společnost objevné, nové i těžce přijímané, je 50 let poté velkou inspirací v každodenním životě. Dostali jsme se do bodu, kdy takovýto životní styl mnozí potřebujeme.
Taky se chceme soustředit na to důležité a podstatné.
S maximální úctou Jana
ps: zamýšlení se nad minimalismem bude mít pokračování ;)
foto: můj archiv