Sabina Knetlová

nar. 25.4.1996

Pracuje v Ostravě.

Studuje:

Ateliér Sochy,

Fakulty umění,

Ostravské univerzity.

Sabina se zabývá jevy, prvky a atributy jejího nejbližšího okolí, avšak nikoliv co do kilometráže, ale co do míst jejímu nitru blízké a snad nejmilejší. Je jím areál starého JZD v obci Libunec v lůně Českého ráje.
Domnívám se, že popud ku zpracování dojmů z tohoto místa byl pro autorku začátek studia v Ostravě a tím i odloučení od rodinného statku, na který sice dojíždí, ale v konfrontaci s industriálním prostředím města jejího studia, se stává Libunec a jeho okolí místem výsostně vzácným. Podobný jev, touhu vyobrazit či definovat pro sebe rodné místo či domov, můžeme vysledovat u vícero umělců. Jak jsem psal výše náměty pro svojí tvorbu nachází Sabina v Libunci. Je to místo téměř zmrzlé v čase, duch socialistického JZD je stále patrný, od masivních kovových vrat, panelové cesty až katedrální monumentálnosti seníku, doprovázen zvířectvem (slepice, psi, koně) a třeba nezbytným provozním nepořádkem. Zajímavé je, že intimní prostor v tomto „velkém“ místě je velice malý až smrsknutý na minimum. Tímto faktem se autorka zabývala minulý semestr skrze motiv zvířete-koně, trčícího z domu. Kůň byl je rovněž dominantním prvek Sabinina tvoření.

Díla zpracovává čistě sochařskými materiály, jako jsou sádra či beton a kombinuje je s matériemi, které lze najít v jejím domově, dřevo (klacky, laťky, špalíčky), sláma, či vlastně samotný beton, který je v areálu statku ve formě budov či panelů všudypřítomný. Kombinace použitých prvků jí pomáhají přenášet myšlenky na diváka. Osobně se však domnívám, že pro pozorovatele, který je nepolíben venkovskými reáliemi mohou být možná nečitelné. To jsou ovšem pouze dohady.

.

                                                                                                            /text: Vojtěch Dolana/

Pokud byste rádi viděli díla naživo, ráda Vám zajistím prohlídku ateliéru umělce.